středa 8. května 2013

Tiomila 2013: závod

Vrchol celého našeho soustředění přišel o druhém víkendu. Moje pátá účast na Tiomile mě posunula z kratších úseků v tomhle desetičlenném týmu poprvé i na něco delšího - a hned to byla legendární langa natta, dlouhá noc, neboli nejdelší úsek závodu.

Co na tom, že od doby, kdy je nefarstovaná, stačí hodin hák za nejbližší skupinu a s většími či menšími chybami těch vepředu jde doklopýtat do cíle bez toho, aby člověk rozbalil mapu. I tak totiž parametry jako letošních 17,9 km budí na noční závod respekt. Zvlášť když má člověka čekat na Švédsko poněkud kopcovatější terén a odhadovaný čas prvního 94 minut.

Pěkné video přímo od organizátorů shrnující ty nejlepší zaznamenané momenty letošní Tiomily

Kvůli technickým potížím s jedním z aut (které nakonec muselo i s částí naší výpravy na severu na čas zůstat) jsem se nemohl dostat na místo dřív než na můj úsek. To znamenalo cestu o půl jedenácté večer, přičemž startu jsem se měl dočkat mezi půl druhou a druhou ráno.

Po cestě jsem si užil totální selhání značení příjezdu na shromaždiště (lampión pověšený na odbočce v noci moc vidět není), kvitované šťavnatými nadávkami našeho řidiče Košty. Ten nás nakonec na parkoviště dostal, byť spíš nějakým šestým smyslem, než tím, že bychom věděli kam. Pak už jen doklopýtat tmou od parkoviště do centra a mohlo se jít na věc.

Mapa s mými postupy (GPS)

Před startem mi ještě na velkoplošné obrazovce promítli moji trať - jeden dlouhý postup za druhým (nakonec jsme na těch 18 kilometrů měli 19 kontrol včetně sběrky). No bezva!

Náš tým šel slušně, takže jsem vyrážel do lesa na 70. pozici a kousek před spurtery z Gävle (SWE) a Turku (FIN). V nohách jsem úplně sílu necítil, ale přesto bych neřekl, že bych šel nějak pomalu. Borci však evidentně kvalitně vyladili, protože hned od začátku to metali hlava nehlava. Zbylo mi jediné - vzdát zcela samostatné mapování nebo se odpojit.

Nakonec jsem se rozhodl, že z toho udělám dvouhodinnový kros. Zpětně to bylo určitě dobré rozhodnutí - sám bych se sice asi vyhnul chybám, ale pochybuju, že bych měl kvůli pomalejšímu tempu lepší čas. Každopádně mapu jsem úplně nezabalil, což možná nebyl úplně nejlepší nápad, protože mě občasné mapování vždycky stálo pár metrů, o které mi pak balík cuknul.

Zhruba tak od půlky mě začalo docházet. Pravda je, že až na poslední cca dva měsíce nestál zimní trénink za nic, takže se to dalo v tomhle tempu čekat. Trať mi v tom zrovna nepomáhala, dlouhý postup střídal dlouhý postup. Ani nevím, jak jsem to nakonec udržel až do cíle. Připadalo mi, že na každé další kontrole už mi musí balík cuknout. Ale vždycky jsem se nějak dokázal kousnout a když se vběhlo do hustníku, tak se přešlo do spásné chůze, což mě asi taky několikrát zachránilo.

V pozadí mě vidíte dobíhat na sběrku - výřez foto: Peter Holgersson (doporučuji si prohlédnout!)

Každopádně jsem doběhl v šestičlenném balíku na 73.-78. místě. A za 124 minut.

V lese jsem nechal asi všechno, čemuž odpovídalo i to, že jsem nebyl ani schopný se dojít vyklusat a jenom cesta k autu na parkoviště, kde jsem se chtěl trochu vypsat, byla někde na pokraji mých sil. Nemluvě o tom, že mi bylo pěkně blbě od žaludku.

Náš tým JWOC 2013 si nakonec doběhl pro 71. místo - zlepšení o dvě příčky oproti loňsku. Chvilku jsme se pohybovali i pár míst pod šedesátkou a padesátka, nejlepší umístění českého týmu, rozhodně nebyla daleko a mimo naše možnosti.

Moje předávka Koštovi na pátý úsek - foto: Kade (taky doporučuju podívat se do jeho alba perfektně dokumentujícího celé naše soustředění)

Letošní Tiomila byl opravdu silný zážitek a cenná zkušenost. A hlavně motivace a poučení do budoucna. Tak snad na viděnou za rok ve Skåne!

Žádné komentáře: