čtvrtek 22. září 2016

Brněnská trojkombinace - podzimní varianta '16

Letos se všechny štafety skutečně sešly u Brna. Mně osobně to ani nevadilo, alespoň jsem to měl kousek domů :) A výjimkou tedy nebyla ani druhá letošní trojkombinace - štafety v Košíkově u Velké Bíteše a sprint v Novém Lískovci. Musím předeslat, že se tentokrát celkem zadařilo a výkony v lese a na sídlišti mi dodaly tolik potřebnou motivaci (po jabloneckých terénech jsem ji potřeboval docela dost).

Úprk na nedělních štafetách

Je pravda, že rovinaté, hustníkaté terény jsou přesně to moje. V sobotu jsem byl ještě trochu zaseklý po minulém víkendu a postupně se tak rozbíhal. V neděli už jsem běžel výrazně ofenzivněji, tak jak bych si představoval... Ale zpět k sobotě - vybíhal jsem slušně v úvodu po předávce od Lyžníka. Závod jsem šel hodně kontrolovaně a postupně zrychloval. Oproti neděli jsem trochu trpěl na nevýhodné farsty, ale to se nedá nic dělat :) Nebýt chyby na předsběrku (buzola!), byl by to i prakticky bezchybný závod a předávka okolo 10. místa - takto to bylo o pár příček horší, ale i tak slušné.

 Trať sobotních štafet H21 s mými postupy

Na odpoledne jsem si příliš nevěřil, oproti ideálu jsem trénink v týdny prakticky úplně vynechal (včetně úseků, které by mě určitě nakoply), abych se trochu vyhrabal z jabloneckého víkendu. Myslím, že jsem nějaké závratné tempo neběžel, ale sprinty mi asi celkem jdou, takže to nakonec klaplo na slušný výsledek. Zvlášť po nějaké čtvrté kontrole, kdy už jsem se trochu rozkoukal, jsem se začal prokousávat z nějakého 30. místa až na konečné 12.

Trať sprintu H21A s mými postupy

V neděli jsem opět běžel druhý úsek. Lyžníkovi se už tolik nezadařilo, ale pozice to byla pořád pěkná - jen tentokrát jsem běžel celý závod na vlastní triko (až na pár kontrol jsem všechno dohledával sám a běžel vlastní stopou). O to víc si cením výsledného 9. času na úseku, byť farsty mi v neděli naopak trochu pomohly. Chyby byly, ale jak už jsem psal v úvodu, konečně zase příjemně ofenzivní výkon :)

Trať nedělních štafet H21 s mými postupy
Celkově tedy velká spokojenost. Výkony bezchybné nebyly, rezervy jsou - ale bylo fajn si zase užít pořádné závodění. Teď mě čekají necelé tři týdny do vrcholy sezony, MČR štafet a klubů. Mistrovskou klasiku i letos vynechávám, zatím to pořád ještě na nějaký slušný výkon není - a týden před kluby by to byl zbytečný výdej energie.

středa 14. září 2016

ŽA Hrabětice

Další víkend je za mnou. No, nebyla to žádná sláva - spíš naopak. S výkony, natož pak výsledky, rozhodně nejsem a nemohu být spokojený. Na podzim mi to zatím vůbec nesedlo a nebýt testovacího modelu z minulého týdne, myslel bych si, že se trénink zcela minul účinkem. Takhle nezbývá než se nad tím zamyslet a zkusit do příště něco změnit.

V nedělním lese - foto: tatran

Každopádně víkendové závody byly hodně náročné. Převýšení, borůvčí, relativně vysoké teploty, přestřelené směrné časy na klasice - to všechno mě v sobotu vytrestalo a neděle už tím pak byla poznamenaná. Nijak se na to nevymlouvám, prostě na takto drsný závod nemám natrénováno. Dřív bych si to užil a posbíral v závěru pár míst k dobru, takto jsem se naopak propadl hluboko do závodního pole.

 Sobotní klasika H21A s mými postupy

Sobotní klasiku jsem rozhodně nezačal úplně jistě, žádné hvězdné mezičasy jsem neběhal, ale myslím, že postupně jsem se do toho dostal a do nějaké 16. kontroly předvedl slušný, byť rozhodně ne bezchybný výkon. Pak, okolo 80-90 minut mi začalo docházet a v kombinaci s několika hloupými postupy to vyústilo v totální vytuhnutí. Závěr jsem pak už v podstatě došel a spadl o nějakých 12 míst na konečné 37. místo.

Nedělní middle H21A s mými postupy

Neděle pak byla pokračováním soboty. Byl jsem rád, že jsem se z předchozího dne dokázal vyhrabat alespoň do situace, že jsem většinu závodu odběhl a do kopců chodil jen občas. Terén byl každopádně běžecky přívětivější a o to víc bylo potřeba běžet. Navíc, v té extrémní únavě jsem ani nezvládl závod odběhnout kontrolovaně z mapové stránky. Výsledek byl asi maximum toho, co jsem dosáhnout mohl. Nebýt sobotního odpadnutí, bylo by to zcela jistě mapově i běžecky o několik minut lepší. Ale nelituju toho, že jsem sobotu nezabalil, alespoň vím do budoucna, kde mám mezery :)

středa 7. září 2016

Víkendovka Jakuszyce

Jak už začíná být dobrým zvykem, máme na závěr léta soustředění skupiny dospělých. Letos padla volba na okolí Kořenova/Harrachova - nejprve dvojzávod Ještědské oblasti na Fojtku (krátká a lesní sprint) a nedělní závod na krátké trati v polských Jakuszycích. Dojmy mám takové smíšené - parádní byly terény i společný čas strávený v týmu, horší pak moje výkony.

Momentka z Jizerek

Sobota začala krátkou tratí na Fojtku - bylo to kopcovaté, kamenité a občas i dost mapově náročné. Z lesa jsem doběhl s pocitem, že jsem běžel zadrženě (i kvůli tomu, že jsem si samozřejmě hloupě nezatejpoval kotníky) a nechal v něm tak minutu a půl. Při zpětném porovnání s výsledky Vrabce to ale vypadá skoro na pět minut. A to je teda ostuda. Běžecky už to bylo o něco lepší než v posledních dnech, kdy to z různých důvodů úplně netáhne, tak alespoň tohle se snad vyvíjí dobrým směrem :) Navíc tento typ terénu je přesně prototypem toho, v čem běhat neumím - takže jsem celkem zvědavý na áčka tento víkend, jak se zadaří tam.

 Krátká trať Fojtek

Sobotní odpoledne pak přišel na řadu lesní sprint. A jestli mi nějaký typ trati nejde ještě víc než krátká (a zvlášť v tomto terénu), tak je to lesní sprint :) Jo, je to příjemné proběhnutí, ale že bych se nějak plynule pohyboval mezi kontrolami a trať měl pod kontrolou, to ne. Takže chyb asi tak podobně jako dopoledne, což taky není žádná sláva.

Lesní sprint Fojtek

Na neděli nás nalákal horský terén Jakuszyc a přestože předesílám, že ani tady se nezadařilo a výsledkově to byl asi nejslabší závod, jeho druhá polovina ukázala, že část ztráty je o tom, že se zbytečně šetřím a běžím moc defenzivně. Přestože se to z mapy tolik nezdá, byl to závod, který se z těch, které jsem běžel za posledních několik let, asi nejvíce přiblížil ryzímu orienťáku. Borůvčí po kolena, silně generalizovaná mapa (obecně moc pěkná, ale se slabšími místy - byť GPS z hodinek na ni sedlo tak, jak jsem zatím ještě nezažil) - přestože trať vypadá jak z dětského závodu, byla náročná fyzicky i mapově. Mapově jsem již zmiňovanou půlku závodu z několika důvodů neustál. Ale když jsem pak začal trochu závodit, zaběhl jsem i několik velmi slušných mezičasů - viz závěr. Tak či tak to ale byl prvotřídní zážitek.

Krátká trať Jakuszyce

Celkově tedy víkendovka žádný zázrak. Když to srovnám s loňskem, tak jsem na tom jednoznačně líp (byť to mě čekaly pro mě mapově i běžecky přívětivější terény) a ani tehdy jsem nebyl po letním soustředění zrovna nadšený. Na druhou stranu, z jarní formy jsem kvůli dvěma měsícům laborování s achilovkou taky rozhodně vypadl. Každopádně hlavní závody jsou ještě pár týdnů daleko a něco odtrénováno mám, takže věřím, že to je jen o tom oklepat se z náročného období a ono to zase půjde :)

Les v Jakuszycích (ta běžečtější pasáž)

P.S. A že to půjde dokázalo i testovací oběhnutí Modelu 1 - v úterý po víkendovce za osobní rekord 30:31, ale s vypuštěným závěrem, kdy už jsem věděl, že to pod třicet minut nestihnu (ale na trati postupové rezervy na tenhle čas rozhodně byly) :)