Tak Krkonošskou sedmdesátku mám skutečně za sebou. Namázáno jsem měl i na své poměry tragicky, naštěstí něco už mám natrénováno, takže mi síly došly někde před čtyřicátým kilometrem za všemi významnějšími stoupáními. Takže jsem se svezl na laně za Heppym (a rázem se tak často dostal do čela našeho týmu - když tedy nepočítám svého tahouna - jeho tempo bylo opravdu nekompromisní). A aby mu to nebylo líto, tak jsem ho asi dvakrát poslal k zemi ve sjezdech. A sebe samozřejmě taky (krom dalších pádů). Nakonec jsme zajeli za necelých pět a půl hodiny, tedy rychleji než se plánovalo. Jinak kluci jeli skvěle a bylo poznat, že ve vytrvalosti a zkušenostem mám na ně tedy ještě rozhodně co dohánět.
Podrobněji se možná rozepíšu zítra a dodám zprávy o tom, co všechno mě za noc rozbolelo :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat