čtvrtek 25. prosince 2008

Běžkování na druhou

Jak velí tradice, 26. prosince mířím na běžky do Jilemnice. Těžko říct pokolikáté (snad popáté nebo pošesté?), už je to opravdu skoro zvyk. Taky to znamená, že zase budu brousit tratě na Mísečkách, protože pochybuji, že dole v Jilemnici bude dost sněhu, aby se tam dalo kvalitně jezdit (no ale zas by to byla změna). Počasí má být nahoře docela mrazivé (ale zase jasné), tak jsem zvědavý, jak se tentokrát předpověď vydaří...
No a pak, 30. prosince, přejedu do Vítkovic, abych zde s oddílem strávil Silvestra.

Takže se tu už pravděpodobně neobjevím, proto všem čtenářům přeji hodně štěstí a zdraví do nového roku 2009...

středa 24. prosince 2008

Vánoční Monako

Ještě dnes na Vánoce jsem si už jako tradičně zaběhl kros na Monaku. Oproti času před necelými dvěma týdny jsem se trochu zhoršil (tentokrát jsem šel 10km za necelých 42 minut), ale o nic nešlo (navíc byl okruh ještě více rozbahněný). Hlavní bylo nijak se neuhnat :D

Takže "Šťastné a veselé!"

úterý 23. prosince 2008

2. tréninkový cyklus

Jak už jsem se zmiňoval, náš tréninkový rok je oproti tomu, co má juniorská repre, posunutý o týden, takže jsem tuhle neděli skončil už 2. cyklus. Naběháno mám 271km a na běžkách 45km. Většinu běhání tvořila jako obvykle mírná intenzita (175km), ale dost jsem oproti svému průměru naběhal i střední (79km). Škoda jen, že mě od posledního dne trochu trápí pravá noha, která byla v minulých měsících kvůli odlehčovanému levému kotníku více zatěžovaná, ale věřím, že po Vánocích, až budu na běžkách, se to zase dá dohromady...
Taky jsem si docela slušně zaposiloval (270 minut) a hlavně zaprotahoval (670 minut) - řekl bych, že už je to na mém stylu dost znát a taky se při běhu cítím mnohem líp.

pondělí 22. prosince 2008

Vánoční sprint

Včera jsem se vypravil do Roudničky na další kolo zimní hradubické ligy. Čekal mě 3,7 km dlouhý sprint v této satelitní vesničce a přilehlém lese. No a byl to jako vždy zážitek :)
Vzhledem k tomu, že jsem startoval minutu za bráchou, předstartovní přípravu jsem úplně nepodcenil, ačkoli se skládala hlavně z všemožného poskakování, protože byla dost zima. Začínalo se v lese a hned na jedničku to bylo do dost prudkého kopce. I když jsem startoval ve 14, byly už šláplé cestičky a já musel uznat, že botasky zřejmě nebyly optimální volbou - pěkně to klouzalo. Kotník jsem necítil, ale přesto jsem si dával bacha na nějaké unáhlené pohyby. Tím pádem jsem se na 8. kontrole pohyboval na 13. místě a na bráchu aktuálně ztrácel 13 vteřin (a 47s na vedoucího závodníka). Pak se ale naštěstí přešlo do vesnice na lepší povrch. Brácha také hned na 9. udělal chybu, takže jsem ho při odběhu už viděl.
Pak přišla série krátkých postupů, na kterých jsem měl výhodu, že jsem už dopředu viděl, kam brácha běží, takže jsem dal na kontrolách 11-14 sérii mezičasů s pořadím 3-1-1-2. Pak ale Aleš udělal další chybu, přeběhl patnáctku a málem mě stáhl za sebou. Naštěstí jsem včas stihl zareagovat. Pak už jsem naši dvojici vedl já a od 16. po 22. kontrolu jsem opět zaběhl sérii mezičasů, na kterých jsem byl vždy do 5. místa. Alešovi jsem dokonce i cuknul, ale veškeré moje šance na slušný výsledek skončily na kontrole 23., kde jsem se nechal nachytat do slepé uličky (v rychlosti mi zřejmě úplně splynul plot oplocenky a plot ohraničující ulici) a ztratil cca něco přes minutu. Tam jsme se zase seběhli, a pak už šli s bráchou prakticky spolu. Na několik kontrol se dostal přede mne, ale pak už jsem ho ve vedení zase vystřídal. Jediné další zaváhání jsem už vysekl jen na kontrole 28, která byla v mapě nakreslená jinak, než byla v reálu (ve skutečnosti byla skoro uprostřed prostoru mezi cestami) - byla sice vidět, ale já stejně váhal jestli na ni mám běžet, když je tak daleko v houští.

Mapa od pořadatelů

Nakonec z toho bylo docela ucházející 7. místo v nejvyšší kategorii HE se ztrátou něco přes 3 minuty na vítěze a náskokem minuty před Alešem. Takže loňská porážka vrácena :) Jinak bylo docela dost lidí disk, protože proběhli zakázaným prostorem, který byl na ideálním postupu - podle mě to bylo od stavitelů trochu zbytečné to tak postavit - sice by jim tak unikla nachytávka (a to velmi úspěšná) ve slepé uličce, ale aspoň by to ty lidi nesvádělo tudy běžet. Nebo by stačilo do toho místa postavit nějakého pořadatele či ho označit páskou, ono by to pak většině secvaklo...

sobota 20. prosince 2008

Pokračování víkendu

Tak běžky jsem úspěšně přežil. Na Mísečkách bylo sněhu dost, dokonce i sněžilo, tratě vcelku upravené, jen se pletl ten běžkařský závod :D Takže z ježdění na tratích moc nebylo, zvlášť, když byla stopa na závodnickou klasiku projetá uprostřed cesty, takže se vedle moc dobře bruslit nedalo. No ale co... Nakonec jsem teda skončil na svážnici od Míseček ke sjezdovkám dolů do Špindlerova mlýna. Něco přes 25km jsem nakroutil, takže docela spokojenost, jen jsem už v závěru dost tuhnul.
No a zítra (dneska?) mě čeká sprint hradubické ligy v Roudničce, tak jsem na to zvědavý. Budu se muset pořádně zkoncentrovat, protože startovka je zase pěkně nasazená, protože brácha startuje minutu přede mnou. No, rád bych mu vrátil tu porážku z loňska...

pátek 19. prosince 2008

Běžky

Tak zítra už zase mířím na Mísečky běžkovat. Tak snad to půjde líp než minule :)

úterý 16. prosince 2008

Nový vzhled

Rozhodl jsem se, že to tu trochu oživím novým vzhledem, nebo-li šablonou blogu. Až si najdu čas, asi si budu muset vytvořit vlastní, protože ani tenhle mi úplně nevyhovuje :D Alespoň tedy jeho vrchní část...
No a pokud by to někomu bylo líto, tak tady je poslední fotka blogu se starou šablonou:


P.S. A taky jsem si změnil fotku v profilu.

neděle 14. prosince 2008

Veranda

Tak mě přeci jen vyfotili... Jen jsem trochu mázlý, ale to bude zřejmě tou rychlostí :D
Ale ten nášlap přes patu... Zřejmě jsem si šetřil kotník kvůli terénu :)


Zdroj: http://www.mcvv.org/

Pardubické minisoustřeďko

Když jsem v pátek odjížděl do Pardubic, měl jsem před sebou nádhernou vidinu pěkně odpočinkového víkendu, proloženého jen pár běžeckými fázemi. Jenže už v trolejbusu jsem potkal Udra, který mě, jako pořadatel aktuálního pardubického minisoustředění, pozval na sobotní trénink. No, když už mi o tom řekl, bylo mi hloupé nepřijít, abych nevypadal jako lenoch, a tak jsem v sobotu stal v kacířských 7:30 (!), abych se stihl nasnídat.
Na trojúhelníku na Studánce cca v dobu srazu nikdo nebyl, a tak jsem začal uvažovat, jestli mi brácha nezjistil špatně informace. Postupně se to ale začalo scházet, až nás na místě bylo něco lehce přes desítku (snad patnáct). Na plánu bylo střídání tempa - nebo-li sprint za Zbynďou po místy rozbahněných cestách - ze začátku to bylo docela maso, málo místa, protože zatím všichni stačili, a neustálé předbíhání, před polovinou se to ale docela ustálilo a nikdo už na podobné hlouposti, jako byly nějaké souboje o pozice, neměl energii. No byl to opravdu kvalitní trénink, za těch celkových 17 minut střední intenzitou jsme mohli uběhnout okolo pěti kilometrů, možná i víc :D O takové tréninky mám doma v Hradci docela nouzi...
No a odpoledne jsem se nechal přemluvit na pomalý běh s mapou, který se konal, světe div se, na Biřičce! Tak to bylo fakt nejlepší... Naštěstí to bylo hlavně v částech, které moc neznám, a na o cesty a další věci ochuzené mapě - jednoduché to nebylo. V sobotu jsem naběhal okolo třiceti kilometrů, ale docela jsem to rozdýchal. Dokonce jsem pak byl ještě na basketu (jako fanoušek :D - ve VIP zóně, takže s občerstvením)... a prý Pardubice hrály skoro nejlepší letošní zápas, rozhodně tedy bylo se na co dívat.
No a v neděli, krom toho, že jsem se krásně vyspal (10 hodin), jsem vyrazil na Monako. Robert , který předtím pořádal ZHL, mě nabíral v Pardubicích a bylo to dost natěsno - dorazil jsem pět minut před startem. Takže jsem to fouknul skoro bez rozcvičení, 2 hodiny po vydatném obědě (původně jsem myslel, že start je později) - a dokonce za 41:09, což nepovažuji za špatný čas, když jsem se ještě v sebězích šetřil (protože jsem nestihl zatejpovat).
Když tak nad tím přemýšlím, tak jsem možná byl i jediný, kdo to minisoustředění absolvoval celé :D (součástí toho bylo i Monako, tam jsem moc Pardubáků neviděl). No ale co se týče tréninku, byl to super víkend, doufám, že si to zase někdy zopakuju. Díky moc!

pátek 12. prosince 2008

Ten pravý podzim

Právě sedím u notebooku, píšu tenhle článek a přitom občas kouknu z okna, jak je venku krásně. Člověku se ani nechce jít ven, natož pak běhat! Občas to tu dokonce vypadá na déšť se sněhem, takže na svoji obvyklou páteční cestu po pěšinkách podél Orlice asi tentokrát nevyrazím, bláto, co tam je skoro i za sucha, teď bude zřejmě opravdu kvalitní. Doufám, že aspoň o víkendu bude o trochu lépe, jinak ty tři tréninkové fáze, co mě čekají, budou docela nepříjemné...

středa 10. prosince 2008

Závodní foto

No protože to pořadatelé Verandy nějak s přidáváním fotek na internet flákají, prošel jsem kousek DVD z letního soustředění Itálie/Slovinsko, které se mi konečně dostalo do rukou, abych si ho mohl prohlédnout, a našel jsem tam jednu svoji pěknou závodní fotku od Tomáše Nečase (na dálku mu děkuju). Takže to je taková malá náhrada za přípradné foto z Verandy (a navíc vypadá docela profi :D ).

úterý 9. prosince 2008

Jiráskovy sady

Posledních cca 9 dní pilně mapuji (protože mi nic jiného nezbývá) na Trail-O severní část Jiráskových sadů (větší polovinu). Odhadem jsem na tom strávil nějakých 15 hodin a dnes ze mě konečně vypadl nějaký výsledek. Moc spokojený s ním sice nejsem, protože nemám rád, když se něco dělá moc na rychlo, ale s tím jsem tentokrát nemohl moc pohnout. Tak aspoň doufám, že k té mapě nebude moc připomínek :D
Jo a mimochodem, tratě na ZHL jsou už definitivně připravené pro tisk a prý i ujdou... A kdo na mapě najde kousek, který jsem mapoval já (jinak je vše dílem Starouše), má u mě čokoládu :)

neděle 7. prosince 2008

Fotky z Verandy

Veranda 2006


Veranda 2007


Otázky zní: Budu opět vyfocen nebo to skončí jako v roce 2005 bez fota? A kde mě vyfotili? Půjdu zrovna pěšky? Zachytí mě v největší krizi nebo v krásné běžecké póze? Uvidíme :D

Více na: http://www.mcvv.org/ (zdroj fotek)

Malá cena Velké Verandy

Jako každý rok mě na začátku prosince čekal choceňský kros Malá cena Velké Verandy - trať s pouhými 4,3km, ale s 200m převýšením rozloženým ve čtyřech kopcích. Prostě takové nekonečné běhání a nahoru a dolů s jediným přidaným rovným úsekem. Prvním rokem jsem byl navíc řazený mezi muže, takže ani o konkurenci okolo mne neměla být nouze.
Svůj osobák jsem sice nakonec nepokořil, ale čas 19:10 (a 20. místo) taky není tak hrozný propad. A navíc jsem ani jednou necítil jakoukoli bolest v kotníku, takže to vypadá, že je to na dobré cestě... Jediné co mě limitovalo, byla únava z náročného tréninkového týdne - přes 80km jsem ještě mockrát nenaběhal.

pátek 5. prosince 2008

Mapování

No, zdá se, že už jsem domapoval požadovanou část Jiráskových sadů (cca 3/5 rozlohy) - tedy krom vrstevnic, které bude dodělávat v neděli - teď už zbývá jen vše překreslit. Jisté zkušenosti už s OCADem mám, tak to snad nebude moc velký problém :)
Jinak tratě už jsou postaveny. Původně domluvená oponentura od Petra padla, takže to vypadá, že se poběží čistě na mých tratích... No zítra nebo pozítří si je raději ještě jednou projdu a pokusím se je ještě trochu vychytat.

středa 3. prosince 2008

Stres = pořádání?

Tak za cca 10 dní pořádáme zimní hradubickou ligu spojenou se závody pro veřejnost. A už nám to začíná nabírat na obrátkách. Vzhledem k omezenému počtu lidských zdrojů, které má nás tým k dizpozici, jsem byl zvolen jak ke zmapování Jiráskových sadů a přilehlého okolí pro Trail-O (odnož orienťaku pro vozíčkáře), tak ke stavbě samotných tratí pro zimní hradubickou ligu. No a jak to tak u nás bývá, vše se začalo řešit až na poslední chvíli - co jsem potřeboval k mapování jsem dostal až minulý pátek a kde všude je povoleno běhat na Starém městě (kde pořádáme ZHL) jsem se dozvěděl až dnes navečer. No prostě sranda...
Poněkud mě tíží čas, takže se dnes už odmlčím, ale v následujících dne se k tomuhle tématu jistě vrátím, neboť doufám, že mě tyto zápisky (pokud si je teda někdo přečte) zachrání před veřejnou defenestrací z nejvyšší části hradeckých hradeb za šílenou stavbu tratí a hrozné mapování. Doufám, že mě budoucí generace pochopí, protože stavět na prostoru (tedy jeho využitelné části), který má v měřítku 1:5000 rozměry 9x8 cm není sranda :) Nicméně, tím Vás neodrazuji od krásného víkendového výletu - slibuji, že to bude docela krátké, mírně kopcovaté (resp. nárazově kopcovaté), ale hlavně v atraktivním (historickém) prostředí. Pro ty, kteří dorazí a poběží delší tratě (HE, DE, H) bude pravděpodobně výměna map, která jim umožní strávit 2x více času v nejhezčích pasážích. Takže posílejte přihlášky...

neděle 30. listopadu 2008

Klokan kros

Dnešní vstávání bylo tedy hodně krušné. Po včerejším běžkování mě pěkně rozbolelo celé tělo (hlavně od pasu nahoru). Hořce jsem zalitoval, kam že jsem se to zase přihlásil. 7,5km, které mě dnes čekalo, se náhle zdálo docela dost. Přeci jen jsem ale svoji lenost překonal a vyrazil na věc. Na místo jsem přišel cca 40 minut před svým startem a jako tradičně tam krom pořadatelů ještě nikdo nebyl :) Převlečený jsem byl už z domova, tak jsem si sedl do altánku a pokusil se ještě si trochu odpočinout.
Výsledkem toho bylo, že jsem se zase tradičně nestihl pořádně rozcvičit a dopadl stejně jako ti, co přišli pozdě... Jelikož trať vedla většinou terénem, měl jsem zatejpováno a chystal jsem se to na nebezpečných místech řádně chladit. Což jsem pak také úspěšně prováděl - v prvním kole jsem třeba dobíhal terénem borce, co startoval 15s přede mnou 2/3 kola a v závěrečné části po cestách mu cuknul o dost víc. Právě po cestách a do kopce jsem se nebál trochu zrychlit, takže jsem dotáhl velkou část toho, co jsem ztratil v terénu. No, nakonec z toho bylo pěkné 3. místo za čas 30:31, 74s za vítězem (ale na osobák ztráta minuta - tak snad za rok).

sobota 29. listopadu 2008

První běžky

No tak mám za sebou první běžky letošní zimy. Na Mísečkách naštěstí žádný vichr nebyl, jen se tam usadila poměrně hustá oblačnost, což ale zas tak nevadilo. Horší to bylo se mnou :) Nj, samozřejmě, první ježdění na běžkách je vždycky hrozné, ale dnes to opravdu nešlo. Ze začátku jsem si sice říkal, jak mi to super jede, ale když jsem neprozřetelně najel na 10km trať, která zpočátku vypadala krásně vyjetá a vzápětí se změnila jen v několik stop po mých nešťastných předchůdcích, upadl jsem trochu na mysli. Horší bylo, že než jsem dojel ty 3km na vyjetou sedmičku, upadly i mé fyzické síly, protože bruslit se moc nedalo, když se hůlky při odrazu propadaly cca 15-20cm až na kamennou podložku cesty. S bídou jsem tak úplně mrtvý najedil necelých 19 kiláků a připadal si hůř, než když jsem si loni dával pár dní za sebou čtyřicítky. Tak snad příště bude líp...

pátek 28. listopadu 2008

Zítra na hory

Po (necelém) týdnu tréninku mě čeká zítra trochu oraz, tedy respektive moje kolena a kotník, protože jedu na Mísečky běžkovat. Ovšem jen pokud nepřijde nějaká hrozná vichřice/vánice :) No a v neděli si zaběhnu Klokan kros. Nepřihlásil jsem se do nejvyšší kategorie, ale jen do H, které to má 7,5 km - a to ze dvou důvodů: v tréninkovém plánu mám napsanou jen malou dávku kilometrů a hodlám se na některých kritických úsecích trochu šetřit (a dávat bacha na kotník) - což by mi v HE určitě nedalo - tejpování se mi ale ani tak asi tentokrát nevyhne.

středa 26. listopadu 2008

Nový tréninkový rok

Už mám za sebou 1. cyklus nového tréninkového roku. Zatím to byla spíš taková zahřívačka se 4-5 tréninky týdně, ale teď už začíná běhání každý den. Fyzicky vše zatím vypadá dobře a kotník stále drží (po včerejším točení na dráze dokonce konečně splasklo okolí achillovky na stejnou úroveň jako je na druhé noze - to byl jediný viditelný pozůstatek vyhozeného kotníku). Uvidím, jak moc dokážu natrénovat - letos mě asi bude nejvíc tlačit maturita. No doufám, že se nějak nezblázním a nezačnu se celé dny učit :) Jinak na jaře mě pravděpodobně čeká další Spring Cup v Dánsku a snad i Tiomila. Jestli pojedu ještě někam zatím není jisté.

neděle 23. listopadu 2008

Vezmem to terénem, tam je toho sněhu míň

Tak mám za sebou soustředko juniorské repre, které proběhlo podobně jako loni - a to jak náplní, počasím i zábavou.
Protože se tréninková sezóna ještě nerozjela, neneslo se soustředění v duchu nějakého přehnaného trénování, ale spíš motivace do něj. Na místo - ubytovny v Proseči - jsem dorazili pár minut před plánovaným srazem. A o to větší překvapení bylo, když jsme na místě našli jen další dva účastníky :) Začalo totiž sněžit, a tak se celá juniorská repre sjížděla až do pozdních večerních hodin. I Libor se cestou zasekl, a tak jsme vyrazili na večeři do smluvené restaurace. bez něj. Tam o nás pro změnu nevěděli - prý mají reservé jen pro nějaký volejbalový tým. Nakonec nám však hostinský přeci jen uvařil - sice trochu málo, ale zato dobře. Večer, když jsme se skoro všichni sešli, s námi zahrál tvůrce sobotní luštící hry Sven několik zábavných her (v rámci team-buildingu).
Druhý den byla na pořadu dne zmíněná luštící hra. Byl jsem vylosován do dvojice s Maldou a docela jsme si zaluštili - první úkol jsme dodělali tak po hodině půl :) Přes pomalý začátek jsme to nakonec docela rozjeli a zvládli asi 5 úkolů rozluštit. Jenže to samozřejmě nestačilo - ještě bylo třeba oběhnout trať, na které byly bonusové kontroly, jejichž polohu prozrazovala právě tajenka. Vše mělo být vzdušnou čarou 15km, a tak, když jsme 1:45 před limitem vyrazili, nijak jsem nepochyboval, že to v pohodě stihneme (i přes slušnou sněhovou nadílku).
Jenže omyl! Už na bonus hned po startu turistická mapa ukázala, proč se jí říká turistická a neupozornila nás na poněkud větší dělení cest. Výsledkem byl menší kufr, ale vcelku rychle jsem nás našel. Pak už se jen zbývalo dostat na jedničku, kde se stopoval mezičas, podle kterého jsme měli dostat body. Jelikož jsme si ale nevzali buzolu, musel jsem běžet na "tušáka." Postupně jsme ztratili všechny stopy těch, co byli před námi, ale ve chvíli, když už jsem si myslel, že jsem opravdu ztracený, jsme na stopy narazili a o kus dál i na strmé koryto potoka, které bylo v mapě značené. Pak už jen stačilo vyběhnout na cestu a valit to po ní. U kontroly jsme potkali skupinku slavících lidí, kteří už zřejmě hodnou chvilku pili (a mimochodem jsme tenhle mezičas cca o 5 minut vyhráli :) - ostatní měli vesměs větší problémy než my).
Pak už převzal otěže Malda, který je lepší běžec, a nasadil ještě o trochu rychlejší tempo. Brzy už mi nezbylo než za ním jen viset :) Pak už to byl jen sled neustálého lezení do prudkého kopce, lezení z prudkého kopce a valení po rovině. Na začátku jsme ještě přibrali Jiřího, kterému onemocněla spoluběžkyně, a tak šel sám. Navíc bylo jasné, že limit rozhodně nestihneme a přeci jen jsme už začali být i trochu unavení, a tak se rozhodlo, že na poslední dvě kontroly nepůjdeme a vrátíme se. Dorazili jsme s cca 20 minutami zpoždění, ale v ubytovně našli jen 3 týmy - zbylých pět, které vyrazily hodně před námi (a které jsme skoro doběhli - protože to byly dvojice kluk-holka a my to celou dobu nehorázně valili) ještě bojovali. Takže jsme nakonec dosáhli osmého místa z deseti - docela úspěch :D Po opožděném obědě proběhly nějaké ty testy a po večeři pod vedením Svena hra na blázny.
V neděli bylo místo původně plánovaného mapového tréninku jen čisté běhání ve skupině. Ze začátku jsme to nijak nevalili a v běželi v okolí Toulovcových maštalí po cestě i mimo ni (všude bylo samozřejmě notně sněhu). Poslední necelou půl hodinu (z celkových 95 minut běhu) jsme ale přešli do střední a docela slušně to pálili. Když jsme pak uhnaní doběhli k ubytovně, zbývalo se jen sbalit a vyrazit na oběd, a pak domů. No, znovu jsem nelitoval, že jsem na tohle soustředko vyrazil...

pátek 21. listopadu 2008

Na soustředění s juniory

Tento víkend mě čeká další orienťácká akce - úvodní soustředění juniorské repre. Tedy ne, že bych do ní byl zařazen, ale přihlásit se tam mohl jakýkoli junior :) Už za pár hodin tedy zamířím do Skutče, kde bude pravděpodobně stejně hnusné počasí jako právě teď v Hradci. Dneska to ale vadit nebude, horší to bude zítra na hře a v neděli na tréninku...

čtvrtek 20. listopadu 2008

MO Venezia

Nebudu se moc rozepisovat, kdo chtěl, docela si už dneska početl :) Snad jen pár odstavci se vrátím k mému závodu v Benátkách.

Moje závodní mapa s postupy

Čekala mě trať 9,3km dlouhá s převýšením, jehož počítáním se nikdo ani nezabýval (ale přesto nějaké bylo - zejména na různých mostcích přes kanály se nabralo dost, aby to bylo cítit). Už před závodem samozřejmě zazněl pokyn jít to jen pro zábavu, takže jsem si to snažil užít. Ovšem ani tak jsem nepodcenil přípravu a den předem se šel proklusnout a před startem se pořádně protáhl i rozběhal.
No, a pak už rovnou na trať. Začal jsem dost rozvážně, s respektem k terénu, který na první pohled vypadal poměrně těžce. No, už na jedničku byla jedna postupová chybka. Na dvojku už jsem se ale krásně promapoval. Na třetí kontrolu jsem se rozhodl zvolit postup po široké (hlavní) třídě v domnění, jak krásně se mi tady poběží a jak si namapuji pár postupů dopředu. Omyl! Teprve teď jsem poznal ony zmiňované davy turistů - těsně před kontrolou, za posledním kanálem, turisté natolik ucpali úzkou uličku, že jsem musel dokonce i dlouhou chvíli stát! Je to dokonce poznat i na tepové frekvenci z hodinek, která ze závodních 92% stihla spadnout na 75%, kterých dosahuji při mírné intenzitě běhu. Dle sporttesteru se dá doba stání odhadnout na cca minutu a čtvrt. Ale co, nevztekal jsem se - konečně jsem dostal šanci si namapovat dopředu a ještě si odpočinout.
Další davy jsem pak potkal na dlouhém postupu na 5. kontrolu, kde jsem míjel autobusové a vlakové nádraží + parkovací domy. Posléze jsem zamířil do centra, kde už sice tolik lidí nebylo, takže se běžet dalo, ale zase z toho byla super kličkovaná :) No zbytek bez komentáře. Skončil jsem přesně 13. z 39. (ačkoli přihlášených bylo o dost víc borců). Nešel jsem nijak rychle běžecky, ale zato bez chyb - důkazem je, že jsem se do desítky dostal jen na pěti postupech - na kontroly 9, 13, 17, 18 a 21 (v závěru už zřejmě někteří sprinteři vytuhli).

Výřez mapy se všemi kontrolami v centrální části mapy Benátek (snad nejspletitější uličky)

Nakonec to bylo dost pěkné (a ne zas tak těžké) a naučilo mě to běhat těsně mezi lidmi :D Jo a mimochodem, poté co jsem se po 20 minutách čekání u doběhu s bráchou šel proklusnout, nemohl jsem skoro pohnout nohama, jak mi ztuhly - to jsem tedy ještě nezažil. Holt dlažba je dlažba...

Více než 100 článků na blogu!

Ani jsem si nevšiml, že jsem pomalu, ale jistě překročil tuto magickou hranici! Tento příspěvek už je vlastně 102. v pořadí. No není vhodnější čas dát sem pár statistik a zajímavostí :)

Tento blog funguje od 12.3.2008 a od té chvíle do okamžiku psaní tohoto článku zaznamenal 951 návštěv (a 1573 zobrazených stránek). Čtenáři na něm strávili průměrně 1:19 ze svého drahocenného času. Za to bych rád především poděkoval věrným návštěvníkům z Hradce Králové (244 návštěv), Pardubic (150), Olomouce (137), Prahy (108) a Brna (72) - samozřejmě ale i těm ostatním, kteří mají tu smůlu, že nežijí v místech s velkým zastoupením mých čtenářů, a tak se nedostali do nejlepší pětky :D

Tak doufám, že mi to psaní vydrží a příští rok sem budu moct psát o 200. příspěvku...

Fotky z Benátek


Tak jsem prošel vyfocené fotky (přes 300) a vybral 67 těch nejlepších. Můžete si je prohlédnout v mé fotogalerii: http://micovo.rajce.idnes.cz/Benatky/

úterý 18. listopadu 2008

Viva Venezia

Benátský okřídlený lev - téměř všudypřítomná součást městského znaku

Prodloužený víkend jsem si užil na závodech v Benátkách. 3500 závodníků, mraky turistů, historické město se spletí uliček a kanálů - kdo nebyl nepochopí :) Prostě zážitek. A to jak v dobré, tak ve špatném. Ono se jen tak při závodě nestane, že musíte stát 2 minuty skoro na místě, protože turisté ucpou úzkou uličku tak, že je prakticky neprůchodná. Nakonec tak ani nešlo o výsledek, ale o to si všechno pořádně užít. Takže jsem na 9,3 km dostal od vítěze minutu na kilák. Ale výkon to byl docela pěkný - sice jsem moc nemohl, ale zato jsem šel skoro bez chyb s jen pár zaváháními na postupech v úvodu. Pak jsem si ale na mapu a terén zvykl a v závěru v mapě hledal jen zlomek toho co v úvodu.
Zbytek neděle jsme pak strávili v pizzerii, protože by přeci nešlo neochutnat pravou italskou pizzu :D No a druhý den už jsme trochu času věnovali i té prohlídce - v poledne jsme už ale nasedli na loď a poté zamířili domů.

P.S. K Benátkám se určitě ještě nějakým článkem vrátím (rozhodně sem nahraji mapu s postupy) a na Rajče dám výběr fotek z naší cesty. Snad to zvládnu ve čtvrtek nebo v pátek, kdy budu mít zase chvilku času.

pátek 14. listopadu 2008

Čísla a zase čísla...

No jelikož už před nějakými třemi týdny skončil můj tréninkový rok 2007/2008, pochlubím se pár čísly, která se mi podařilo naběhat (nacvičit, atp.). Žádná sláva to sice není, letos to snad bude lepší...

Počet tréninkových dnů: 291 (tréninkových jednotek 331)
Celková suma běhu: 3 055km/288hodin (z toho zaokrouhleně 1600km mírná intenzita, 400km střední intenzita, 7km vysoká intenzita - tu si ale většinou nepíšu, mapové tréninky 460km, závody 320km, běžky 260km)
Co se týče ostatních aktivit (čistý čas): Posilování 18 hodin, Hry 61 hodin, Protahování 58 hodin
A na závěr má oblíbená kolonka Nemoc: 42 - v přepočtu 11,5% tréninkového roku :(

No nebýt té nemoci, která se letos dost přihlásila ke slovu, by to bylo letos o dost lepší - zvlášť mě mrzí jaro, kdy jsem skoro měsíc byl vždy pár dní nemocný/zraněný, pak se pár dní rozběhával a zase onemocněl (ale zase něčím jiným...).

úterý 11. listopadu 2008

Benátky

Tento víkend mě čeká (asi) poslední letošní cesta do zahraničí. Tento rok jsem si toho užil opravdu požehnaně - celkem skoro 2 měsíce. Opět pojedu do Itálie, tentokrát na městský závod do Benátek, který se běží tuhle neděli. My jedeme až v sobotu brzo ráno, takže hlavní část prohlídky města si odbydeme až po závodě a v pondělí, kdy je státní svátek. Uvidím, co dovolí noha, ale vzhledem k tomu, že se poběží městem, tak by to mělo být v pohodě, takže mě snad čeká pěkný závod, který se v křivolakých uličkách určitě protáhne daleko přes svoji délku vzdušnou čarou...

čtvrtek 6. listopadu 2008

Running in the night

Protože už začínám mít docela oběhané všechny trasy okolo domu (vcelku brzo na to, že je teprve začátek tréninkové sezóny), rozhodl jsem se, že si dnešní střídačku odběhám po cestách okolo Stříbrňáku. Ze začátku jsem běžel po okraji lesa, ale poté co jsem asi v rekordním čase doběhl skoro k rybníku, řekl jsem si, že to nemá cenu běžet stejně i zpátky, a tak jsem se vydal po cestě lesem.


Těžko popisovat pocity někomu, kdo nezažil běhání v nočním lese bez čelovky, ale vzhledem k tomu, že jsem se útoku nějakého úchyláka nijak nebál, to byla nádhera. Člověk při běhu po krásně rovné hliněné svitem měsíce skoro ani nevnímá tu námahu, kterou je třeba do pohybu ve větší rychlosti vynaložit :) Zpočátku jsem měl trochu strach, abych někde nevběhl do nějaké díry a neudělal si něco s kotníkem, ale bylo to zbytečné - světla skoro jako ve dne. A kolem jen ticho rušené dopady nohou (navíc v nových neopotřebovaných botách). Na pasekách se válela mlha - hotový poetický okamžik :) Taky tomu náhrálo počasí - jasno, sucho a teplo akorát na jeden propocovák s dlouhým rukávem. A běh jen tak někam směrem domů, protože v noci jsem to kolem docela nepoznával - takhle se zapomíná na všechny problémy...

úterý 4. listopadu 2008

Nové botky a první rychlý trénink

Dnes jsem absolvoval první rychlejší trénink - protože mě ale v zatáčkách bolel kotník, musel jsem křížem běhat fotbalové hřiště, protože na oválu to nešlo :) I tak se mi podařilo natočit pěkných 5km slušnou střední intenzitou.

A taky jsem si koupil nové boty - New Balance MT 908 (skrytá reklama :-D ) - jsou fakt super...

neděle 2. listopadu 2008

První přetočený trénink

Tak a už mám za sebou první nechtěně prodloužený trénink. V sobotu jsem měl napsáno pěkných 15 km mírnou intenzitou. Moje trasa měla mít odhadem o něco víc, ale hlavu jsem si s tím nijak nědělal, věděl jsem, že tohle zvládnu, byť to měl být teprve čtvrtý trénink po pohmoždění kotníku.

Cestu jsem si naplánoval hlavně lesem, a tak jsem si nedělal moc hlavu s názvy jednotlivých vesnic, které jsem měl míjet. Jenže hned v prvním lese jsem onu cestu, po které jsem chtěl běžet, nenašel a musel vyběhnout na asfalt. No nic, to by neměl být problém, vźdyť jsem v Železných horách jako doma, když tu máme chatu. To byl ale těžký omyl, moje paměť na vesnice je omezená na těch několik nejbližších, popř. ležících na opačné straně, než jsem v té chvíli byl. Jak jsem tak postupně běžel, loučil jsem se jak s metou těsně překonaných 15 km, pak i 20 km a když jsem se konečně našel, už jsem věděl, že půlmaratón bude s přehledem pokořen.
Nakonec mě zachránily mapy mikroregionu Podhůří Železných hor (nebo nějak podobně), na kterých jsem si už našel Konopáč, kde máme chatu. Výsledkem bylo něco přes 24km - 124 minut (z toho 3 minuty stání u map). Kolik jsem přesně uběhl, netuším, ale tipuji někam k 25-26km. Pro jistotu přikládám mapku - všimněte si hlavně krásného zubu v 1/3, přidal jsem si díky němu 5 krásných asfaltových kilometrů, za což mu moje kolena rozhodně poděkovat nemohou :)

pátek 31. října 2008

Chorvatsko

Přes letošní podzimní prázdniny jsem nejel jako obvykle s mým oddílem na soustředění, ale s Brňáky do chorvatského pohoří Velebit, kde jsme měli projít park Paklenica.

Den 0
Celá cesta začala v 19:30 odjezdem z Hradce. V deset večer jsme v Brně u Bohémy nabrali holky ze Žabovřesk a spolu s dalšími auty vyrazili přes Rakousko a Slovinsko do Chorvatska. Během cesty jsem toho moc nenaspal, hlavně kvůli tomu, že jsem větší část odřídil :)

Den 1
Na místo činu - městečka Starigrad jsme dorazili okolo sedmé, trochu se nasnídali a většinu dopoledne prospali. V jedenáct jsme už ale vyrazili na první pochod po horách. Auty jsme po prudkých silnicích a okolo místní skládky vyjeli na parkoviště v necelých 700 m.n.m. a odtud pokračovali dál. Až na úplný úvod pěkná cesta se začala pomalu zhoršovat a pod nohama přibývalo kamení, takže si to můj kotník začal docela užívat, nicméně do kopce to ještě docela šlo. Trvalo cca 5 hodin než jsme se zase vrátili a za tu dobu jsme stihli překonat několik údolí, minout podivný skalní útvar (viz. fotky na Rajčeti) a zdolat první vrchol. Na konci už jsem toho ale měl plné zuby - jednak jsem byl úplně mrtvý po cestě i posledním měsíci nuceného odpočinku, ale hlavně kotník prožíval opravdová muka.
Večer byl ještě spojen s koupáním v moři (kde jsem si já smočil jenom nohy) a s ochutnáváním místních vín, která nikomu moc nechutnala, a tak jsem je musel spolu s Miloušem dopíjet :)

Den 2
Po snídani jsme znovu vyrazili auty stejným směrem a skončili o kousek dřív na místě, kde se oddělovala cesta, po které jsme chtěli toho dne jít. Oproti včerejšímu dni bylo snad ještě tepleji a obloha byla bez jediného mráčku. Zřejmě díky včerejším mukám se mi kotník o trochu víc rozhýbal a rázem se mi chodilo o dost lépe. Měli jsme v plánu překonat dva hřebeny a dostat se přes sedlo do vyšších částí Velebitu, ale už po hodině a půl bylo jasné, že to není možné stihnout. Cesta byla hodně pomalá - ostře stoupala a vedla hlavně po kamenech. Z toho důvodu jsme původní plán trochu poupravili a vyrazili nejkratší cestou do údolí Velké Paklenice, které bylo ohraničeno vysokými skalami.

Den 3
Tentokrát jsem nevyrazil s ostatními do hor, ale měl jsem v plánu jít poprvé od pohmoždění kotníku běhat. Zpočátku to opravdu moc jako běh nevypadalo, musel jsem dost kulhat, ale díky chození po nerovných cestách v posledních dvou dnech jsem to přeci jen trochu rozběhl a dotáhl to na celkových deset kilometrů. Cestou jsem si ještě stihl přečíst několik informačních panelů na naučné stezce o historii kraje.
Poté, co jsem doběhl a osprchoval se, jsme (s Petrem a holkami) vyrazili po místních "památkách". Petrova knížka (zhruba z roku 1980) se zmiňovala o římské nekropoli, starém kostelu a protiturecké obranné věži. Z nekropole jsme našli akorát jeden kámen zazděný ve zdi onoho kostelíka, který byl v rozvalinách, takže nic moc. Naštěstí věž byla trochu zajímavější a v její blízkosti byla dokonce i docela hezká pláž v moři neobsazená jinak všudypřítomnými ježky.
Večer byl ještě naplánován výlet do Zadaru, což bylo nejbližší větší město. Hlavní atrakcí centra byl asi milión kostelů a kostelíčků, jinak tu byl zbytek citadely a hradeb. Tady jsme si dali zmrzlinu (u moře bylo docela teplo) a kousek výborné pizzy.

Den 4
Tohle byl poslední den na horách a nakonec i nejdelší. Vyrazili jsme totiž údolím Malé Paklenici, která byla na rozdíl od té Velké o dost divočejší, vzhůru. Cesta zpočátku vedla stezka hlavně po svazích, ale později přešla do koryta nyní vyschlého potoka. U něj ležela i volně přístupná jeskyňka, ve které snad kdysi bylo i hodně krápníků, ale teď už z nich zůstalo jen torzo.
No a jak jsme tak pořád šli tím korytem, nevšimli jsme si, že značka odbočuje nahoru do svahu a pokračovali dál. Výsledkem bylo, že jsme se zhruba po deseti minutách, když jsme si nevšimli žádné další značky, začali dohadovat, zda se vrátíme či ne. Nakonec převládl názor, že máme jít dál. Tak jsme pokračovali - nakonec se v původně vyschlém korytě začala objevovat voda a my narazili na krásný malý vodopád. Pomalu začalo být jasné, že jsme určitě špatně, ale opět se rozhodlo jít dál - nakonec jsme na nějakou značku narazit museli. Jak tak ale čas běžel a vody stále přibývalo, nám po důkladném průzkumu okolí a hledání, kde bychom tak asi mohli být na mapách vytištěných v měřítku tak 1:60000, nezbylo než se vrátit.
Naštěstí jsme značku zase úspěšně našli a vydali se po ní zase dál. Za chvilku se oddělila skupina holek, které už toho měla dost, ale většina nás pokračovala dál, rozhodnuta postupovat podle původního plánu na vrchol Ančica Kuk. Ten jsme nakonec zdolali, byť posledních pár set metrů nahoru bylo hodně drsných a plných přeskakování po ostrých skalách velebitského pohoří (dokonce se mi zde podařilo říznout se do ruky i nohy). Pak už jen zbývalo přetrpět prudký sestup dolů.
Večer následovala taková menší oslava konce zájezdu, neúspěšné dobývaní obchodu, ve kterém zavřeli o 10 minut dřív a menší výlet k moři :)

Mapa z tréninku

Den 5
Ráno jsme poměrně brzo vyráželi pryč. V plánu byla návštěva Plitvických jezer a před ní ještě trénink v závrtech. Terén byl hodně těžký pro běh, takže jsem se ani nedokázal skoro rozběhnout a většinu musel jít pěšky. I přesto se mi podařilo cca 10 lidí předejít. To protože jsem šel bez chyb :) No a pak byla na řadě Plitvická jezera. Zpočátku mě nijak neuchvátila, ale nakonec jsem byl rád, že jsem je viděl. Během 4 hodin jsme prošli většinu areálu a okolo 17:00 jsme vyjeli směrem domů, kam jsem dorazil okolo druhé ráno, tedy už v Den 6...

Fotky z Velebitu

Tak jsem vybral 125 fotek z cca 660, co jsem nafotil - můžete si je prohlédnout zde: http://micovo.rajce.idnes.cz/Velebit/

čtvrtek 30. října 2008

Velebitem nahoru a dolů


Tak mám za sebou další letošní zahraniční cestu - tentokrát do Chorvatska, kde už jsem pěkných pár let nebyl, a navíc do hor! Pohoří Velebit bylo trochu drsnější než Julské Alpy - spousty ostrého kamení a žádné pěkně upravené slovinské cestičky :) Prostě záhul pro můj léčící se kotník. No ale přestože to bylo, zvlášť při sestupu, pěkné peklo, nějak jsem tu nohu zase rozpohyboval, takže jsem mohl v pondělí odběhnout svou první tréninkovou fázi nové sezóny. Bylo z toho zpočátku spíš takové poskakování než běh, ale nakonec to šlo.

P.S. Nějaký podrobnější článek (a fotky do fotogalerie na Rajčeti) přidám zítra, teď už jsem dost unavený, protože jsem toho cestou moc nenaspal...

pátek 24. října 2008

Do Chorvatska

Dneska odjíždím na pět dní do Chorvatska spolu s Brňáky. V plánu je nějaká turistika v horách, návštěvy přírodních parků a prý i koupání :)

Kotník mě už při chůzi vůbec nebolí, ale běhat stále ještě nemůžu - je to ještě dost cítit při dopadech a odrazech. Poslední dobou se to už ze dne na den nezlepšuje, ale když si vzpomenu, jak mě to bolelo před týdnem, tak už v tom znatelný rozdíl je, tak doufám, že za týden už budu úplně v pohodě...

pátek 17. října 2008

Už chodím :)

Tak po 10 dnech od výronu už konečně relativně bezbolestně chodím. Kotník už prakticky opuchlý není, takže s neustálým ledováním končím a místo toho začnu trochu cvičit (kroutit kotníkem). A pak už snad konečně dojde na běhaní... (doufám)

pondělí 13. října 2008

Kotník

Uplynul už skoro týden, co se mi podařilo vyhodil si kotník. Už se mi chodí o dost lépe, ale stále to ještě zdaleka není ono, takže ještě pár dní mine, než se konečně zase dostanu k běhání...

středa 8. října 2008

Klid pojištěný kotníkem

No, když už jsem se pomalu začal dostávat z toho nachlazení, které se mi podařilo získat minulý týden, vyhodil jsem si úspěšně kotník. Prostě štěstí :) Tohle zranění mi ještě v letošní sbírce chybělo... Odpočinek se tak protahuje na neurčito.

P.S. Nic extra vážného to ale snad nebude

neděle 5. října 2008

Odpočinek

Konečně nadešlo moje oblíbené odpočinkové období po velkých závodech - měsíc oddechu od těžkého trénování :) No bohužel to úplně nevychází podle mých představ a úspěšně se mi podařilo onemocnět... No doufám, že se z toho už brzy dostanu a ještě si to volno užiju :D

neděle 28. září 2008

Fotogalerie na Rajčeti

Konečně jsem si založil ten asi tři měsíce plánovaný účet na Rajčeti (online fotogalerie). Zatím jsou tam fotky z dnešního MČR družstev (respektive jejich výběr), uvidím, zda tam dám i něco staršího...

Adresa: http://micovo.rajce.idnes.cz/

Družstva

Protože byly sestavy pro tento víkend tajné, nemohl jsem se zmínit, že v sobotu neběžím štafety (na MČR se nekvalifikovala 3. slávistická štafeta a já díky nominačním kritériím vypadl). V neděli jsem si to ale vynahradil 1. úsekem za naše dospělácké B družstvo. Hnací silou pro mě jistě byla i sázka o medovník (nesměli jsme prohrát s A družstvem o více než 50:59). No během závodu jsem nějaké ty malé chybičky udělal (minuta a půl maximálně), ale jinak v pohodě, na konci jsem si nabral ty horší fársty, ale přestože jsem doběhl 25., ztráta na prvního byla jen něco nad pět minut (a hlavně jen cca tři a půl minuty na áčko). Hodně dobrý výkon, jsem s ním spokojený.
Naše družstvo nakonec bojovalo na přelomu 1. a 2. desítky a díky diskvalifikaci B družstva OK99 se stalo nejlepším béčkem - doběhli jsme na 13. místě. A ztráta na áčkové družstvo? Okolo 31 minut, takže jsme medovník s přehledem vyhráli :)

A vítězem Českého poháru štafet mezi muži je Slavia

Na závěr jsem se i já dostal (dokonce dvakrát) na stupně - vyhlašovaly se České poháry štafet a klubů a vyhráli jsme jak muže, tak družstva. A já jako dvojnásobný letošní člen A štafety jsem měl právo být při tom :)

čtvrtek 25. září 2008

MČR klasika

Slíbil jsem, že se ještě vrátím k mistrovství na klasice, které po mě moc dobře nedopadlo. Nejprve k organizační stránce - závody to byly dobře uspořádané, o tom žádná řeč, Aljoša prostře umí. Terény už sice moc zajímavé nebyly, ale pro klasiku se ještě vcelku daly využít. Přiznávám se, že mě dost překvapil "middlový" charakter obou klasik (zejména kvalifikace), kdy většinou nešlo o nějaké volby, ale o to se co nejrychleji dostat ke kontrole a hlavně ji úspěšně najít. Tomu moc neodpovídal tisk, který mi místy přišel až titerný (v mapě se nedalo moc dobře v běhu číst).
A teď k mým výsledkům - v sobotu jsem do kvalifikace vyběhl v dobré běžecké formě, ale mapa tentokrát opravdu zaostávala - byla z toho spousta chyb - problémy na dohledávce a špatné odběhy. Nebylo to tím, že bych se na to nesoustředil, jen jsem prostě nedokázal sladit rychlost běhu a mapování. V neděli to pak už bylo o trochu lepší - přesto jsem tu nějakou tu chybku udělal - ale jinak to byl mnohem lepší závod - oceněný těsným vítězstvím v B finále :)
Vzhledem k tomu, že většina klasiky byl spíš takový middle, nabízím rozbor (respektive srovnání možných postupů) jediného opravdu záludného postupu, kterého jsem si všiml (byl v úvodu nedělní tratě).

Postup 3-4 byl jedinou velkou volbou, před kterou jsem byl na MČR na klasice postaven

Vzdušnou čarou je délka postupu na 4. kontrolu cca 1950m. Abych řekl pravdu, na tuhle volbu jsem se soustředil už cestou na jedničku a dost jsem váhal mezi postupem spodem a vrchem. Nakonec jsem šel horní (červenou) variantu, kterou jsem si vybral prakticky až těsně za trojkou, a přiznávám že jsem dost váhal, zda jsem volil dobře, spodek se mi najednou zdál přeci jen kratší. Nakonec se ale ukázalo, že to pro mě bylo rozhodně nejrychlejší - jedinou nevýhodou byla trojice hustníků, které bylo třeba překonat (ačkoli jen ten prostřední byl zarostlejší) při běhu na horní cestu.
Při rozhodování bylo nutné si uvědomit, jak moc se spodní cesta kroutí, ačkoli se to opticky moc nezdá. Pro srovnání délky a převýšení čtyř variant, které jsem vybral: červená (2300m/80m), žlutá (2180m/125m), zelená (2320m/120m) a modrá (2550/125m). Jak už jsem napsal, pro mě byla jistě nejvýhodnější červená, ačkoli se domnívám, že žlutá by pro rychlého běžce mohla být hodně zajímavou variantou, ačkoli i ona (stejně jako zelená a modrá) by byla dost zpomalena slušným svahem ke kontrole.

středa 24. září 2008

Rozbor klasiky zítra

Nějak se mi teď nedostává času ani energie na rozbor víkendových závodů, ale byla by škoda, kdybych to nezpracoval. Zítra bych snad měl mít po škole chvilku času, takže zkusím něco sepsat...

neděle 21. září 2008

Další rozporuplný víkend

Doběh MČR

No, mám za sebou další vychybované závody :) MČR na klasice se mi znovu vůbec nepovedlo, vrcholem čehož byl sobotní nepostup do finále A o 9 vteřin. Chyb jsem v lese vytvořil nepočítaně - celkem nad 4,5 minuty. Jediným pozitivem bylo snad to, že se mi běželo hodně dobře...
V neděli jsem si (trochu) spravil náladu dalším vyhraným B-finále (už asi 2. nebo 3.), byť ani tenhle výkon nebyl úplně bez chyb (2,5 min na těch větších). Ale zase se mi běželo výborně, jen mě na jednou postupu začala strašně bolet žebra, která mám asi dva týdny naražená, až jsem skoro nemohl dýchat (ale běžet se dalo, takže to zas tak hrozné nebylo, jen bolestivé...) - naštěstí to asi po kilometru odeznělo, takže jsem závod mohl v pohodě dokončit.
P.S. Nějaké podrobnější info sem dám během pár dní - byť asi není moc k čemu :(

čtvrtek 18. září 2008

Mistrovský víkend

Tento víkend mě čeká další (už 4.) letošní mistrovství - tentokrát na klasice. Závody se budou konat u Ledče nad Sázavou za pořadatelství Magnus Orienteering. Oproti minulému víkendu by to snad mělo být o trochu méně kopcovaté, ale na druhou stranu zase delší. A snad tentokrát bez nějakého podrostu, protože do sobotní kvalifikace startuju jako 3. ve své skupině v čase 9. Máme jen dvě kvalifikační skupiny, takže do finále A postupuje 9 z více než 30 závodníků. Kvalifikační problémy mě snad nečekají, ale člověk nikdy neví :( Běžecky to zatím vypadá velmi dobře, tak hlavně aby mě nezradila mapa...

neděle 14. září 2008

Totálně vychybovaný víkend :(

Uf, tak tenhle víkend byl hodně náročný - celkem necelých 16km a 700m převýšení (dle oficiálních délek tratí). Nakonec z toho bylo 9. místo na klasice a 14. na krátké - výsledky, za které bych byl v jarní sezóně hodně rád. Jenže tehdy jsem byl po třítýdenní nemoci přes skoro celý duben a pořádně jsem se nedokázal rozběhnout. Teď přes léto jsem se ale asi opravdu dal dohromady a konečně se rozběhal, jenže zase pro změnu nastoupila spousta mapových chyb, krom nedělních štafet minulý týden jsem skoro vždy nechal skoro desetinu ze svého závodního času na chybách.

Shromaždiště na nedělní krátké

Třeba včera okolo 8-9 minut na klasice (z toho jedna velká tříminutová, při které jsem trénoval kopce a cca 10m od kontroly to otočil zpět na cestu o 30 výškových metrů níž a od ní to začal znova dohledávat :) + samozřejmě chyba na jedničku, ale tam nechávala spousta lidí). Dnes to bylo míň, něco nad dvě minuty, když počítám i ty menší desetivteřinové - ale zas minuta na jedničku. Myslím, že se nad tím budu muset pořádně zamyslet a něco s tím udělat. Je mi jasné, že většina těch chyb zřejmě pramení v poněkud vyšší rychlosti, v které se teď proháním po lese, ale má slabá stránka je i v tom, že v dohledávce nabíhám dost riskantně - už sice docela často vidím objekt a vím, že je za ním kontrola, ale ještě to není vždy (resp. většinou) - to už asi letos nenapravím, ale aspoň je to námět na trénink napřesrok.

sobota 13. září 2008

Rozporuplná klasika na Šajtavě

Dnes se mi podařilo vyrovnat můj nejlepší výsledek v rámci závodů žebříčku A - 9. místo! (9. jsem byl loni na sprintu v Brně, krom toho jsem byl ještě dvakrát 10. - letos na sprintech ve Slatiňanech a Bohnicích) Bylo to tedy moje čtvrté umístění do desítky (z toho třikrát letos), ale určitě to nejméně zasloužené...
Tedy jak se to vezme - udělal jsem spoustu poměrně velkých chyb a fyzicky neběžel úplně jak bych chtěl, na druhou stranu jsem startoval v úvodu startovního pole a ostatním prošlapával sezónní trávu, která byla v některých částech trati opravdu kvalitní (do poloviny stehen). Závod to byl ale dost náročný a mnoho mých soupeřů to (asi?) nezvládlo, takže i přes značné zrychlení posledních dvou třetin startujících (ti už měli mnohem více šlápnuto), to stačilo na můj osobní rekord v umístění na klasické trati.
Uvidíme, jak si povedu zítra na krátké...

pátek 12. září 2008

Tour po východočeských horách

Další víkendové závody jsou skoro tu. V sobotu v Orlických horách kus od Deštného bude (zdá se?) brutální klasika za pořadatelství Rychnova nad Kněžnou. A bude to dost zarostlé a v kopcích - jsem dost zvědavý, jakých časů se bude dosahovat. V neděli zase (určitě) ukáže reprezentační kouč Radovan Novotný (OK99 Hradec Králové), že umí nejen vést dospělou repre, ale i postavit hodně fyzicky i mapově obtížnou krátkou trať.
Tento víkend bude opravdu výzva a zkouška, jak kdo má naběháno...

středa 10. září 2008

Problémy sobotního sprintu

V sobotu se běžel další žebříčkový závod - sprint ve Vrchlabí. Ještě než jsem vyrazil na trať, ptal jsem se svého oddílového kolegy Heppyho, který měl za sebou trať H21E, jaké to bylo. Odpověď "docela dobré na pobavení" mě zaujala, ale už jsem se raději neptal, protože vypadal docela naštvaně. Ani se mu nedivím, protože se na sprintu vyskytlo docela dost případů porušených pravidel nebo zbytečné snahy o zvýšení náročnosti trati. Je určitě dobře, že Olaf (Tomáš Dlabaja ze Žabovřesk Brno) podal protest právě proti porušení mapového klíče. To však nebyl jediný problém závodů - vyskytlo se zde několik zbytečně zašitých kontrol, u kterých sice šlo nalézt objekt, na kterém jsou umístěny, ale pak bylo třeba skoro doslova dohledávat krabičku. A sporných věcí bylo víc.
Abych řekl pravdu, nejsem znalec pravidel, takže použiju jen svůj úsudek - myslím, že by se závody měly zrušit - ne z hlediska vracení nějakého startovného, to si určitě pořadatelé zaslouží, protože přestože pochybyli, závod to byl velmi pěkný - ale spíš z hlediska počítání do žebříčku. Já osobně jsem nijak poškozen nebyl, vždy jsem měl štěstí, že jsem buď někoho viděl odbíhat od kontroly nebo mi došlo, že zeď podél koryta řeky povede nepřerušovaně dál (to bylo právě předmětem onoho protestu). V tom mám stejný názor, jako můj trenér Petr.
A velmi dobře jsem si všiml i dovětku onoho protestu, který navrhoval zrušení české verze ISSOMU. Měl jsem tu "čest" s ním pracovat a z mého hlediska mi také přijde zbytečný. Nabízí sice několik zajímavých změn, ale myslím, že normální mezinárodní verze od IOF vůbec není tak špatná, aby jsme se zrovna my jako jediní museli odlišovat (kvůli těm pár sprintům do roka!). A šedá barva cest je v českém sprintovém klíči opravdu pochybnou záležitostí, protože dost snižuje jejich viditelnost na mapě.

Ještě odkaz na Olafův blog, kde vysvětluje, proč dal protest a jak to vidí s užíváním českého ISSOMU: http://dlabaja.com/ (kdyby to někoho zajímalo podrobněji :)) - články na svůj blog vložil 8/9/2008, pokud máte problémy je najít...

neděle 7. září 2008

Poměrně úspěšný víkend

Mám za sebou druhý letošní blok štafety-sprint-štafety. Výsledkově to dopadlo o dost hůř než na jaře. Ve štafetách jsme ani jednou nebyli do desítky (23. a 15. místo) a ve sprintu jsem skončil na 11. místě. Přesto jsem do velké míry spokojený. Tedy až na sobotní štafety, při kterých jsem udělal dost drobných chybek a navíc neběžel fyzicky moc dobře, těžko říct, čím to bylo, snad terénem, který mi moc nevyhovoval, protože prakticky neobsahoval žádné rovinatější pasáže, ve kterých se dovedu rozeběhnout.

Fotka po doběhu sprintu (k tomu, proč mám tak špinavé ruce se určitě ještě vrátím:) )

Ve sprintu jsem si oproti Slatiňanům o místo pohoršil, ale na druhou stranu jsem to prakticky celé běžel sám, takže je to pro mě osobně mnohem hodnotnější než na jaře. Navíc byla i větší konkurence, protože Slatiňany byly přeci jen ovlivněny maturitním termínem :) Byl to prostě sprint bez větších chyb (byť necelá minutka by se možná nasčítala). No a nedělní štafety, s těmi jsem spokojen nadmíru. Terén přesně pro mě - převýšení rozložené do hodně pozvolných nebo prudkých ale krátkých kopců a navíc ne moc vysoké (na orienťácké poměry ještě skoro rovina) a dost kontrol v hustnících atd. Trať jsem šel 6 min/km, což sice bylo o minutku pomalejší než ti úplně nejrychlejší, ale reprošům zatím konkurovat nemohu :D Chyb jsem moc neudělal a přivedl jsem do cíle asi pětičlenný balík - docela slušná pozice pro můj třetí úsek. Navíc jsem stáhl 4 pozice (startoval jsem jako třináctý, doběhl devátý!) - super.

Saská klasika šmrncnutá Kokořínskem

Slíbil jsem, že se ještě vrátím k mistrovství Saska s nějakým kratším rozborem zajímavých postupů sobotní klasiky. Jen pro rekapitulaci - trať měla 8,9km a 490m převýšení a já ji překonal za 89 minut, což žádný super čas není, nicméně na vítězství stačil :)
Ještě než začnu, dodám pár slov k mapě. Její kvalita byla ucházející, bez nějakých výrazně slabších míst. Skály, které jsou na hřebenech, měly až tak 10-20m (odhadem) a ty zelené šrafy všude možně jsou husté kapradiny (hodně špatně se přes ně běhalo).


Postupy:
1 - 2. První zajímavější postup přišel hned na dvojku a mě dvě relativně správné varianty: buď úplně zleva na jistotu po cestě (což bylo delší) nebo se jakýmkoli způsobem dostat k tomu tmavě zelenému hustníku a podél něj. Já jsem se bohužel zasekal na hraně toho světle zeleného hustníku a zdálo se mi, že se tam nikde nedá slézt, takže mě to zatáhlo až do kapradí k oplocence. Konec ještě poznamenalo naražené koleno, které mě ještě víc rozhodilo z rytmu, a tak jsem v dohledávce kontrolu minul.
2 - 3. Velmi zajímavá volba, škoda že nemám možnost většího srovnání. Od pohledu se mi zdá má cestovka dost výhodná a až na nebezpečí minutí té cesty tmavě zeleným hustníkem (začátek byl skutečně zarostlý) i dost bezpečná až k dohledávce (tu jsem zase trochu podcenil, výsledek je jasně vidět). Druhá nalezená možnost je začít se hned od dvojky šplhat do toho sedýlka s občerstvením a odsud zase dolů. Je to většinou cestovka, ale o 50 výškových metrů bohatší, navíc s méně jistou dohledávkou. Přijde mi míň výhodná.
3 - 4. Čtvrtá kontrola a třetí volba. Tentokrát tři možnosti - přímo přes skály nebo doleva/doprava po cestě okolo skal. Rovně (vše cca) 1450m/130m převýšení, zleva po cestě okolo skal (odděluje se od mé varianty v údolí) 2000m/110m převýšení, zprava (od míévarianty se odděluje až na cestě těsně pod číslem 7) 2300m/105m převýšení. Z toho je asi zcela jasné, že ač se postup rovně zdál hrůzostrašný, byl o dost kratší a moc velké převýšení si na něm člověk taky nepřidal. Myslím, že časové rozdíly by mezi variantou rovně/zleva nebyly moc velké, ale vyzněly by pro kratší cestu. Rozdíl by trochu smazala lepší podložka na cestě a snáze běhatelné kopce. Postup zprava nebyl nijak výhodný.

No a jak závod začal složitě z hlediska postupů, přešel postupně do middlového ťukecu přerušovaného jen občasnými delšími postupy, které se však nevyplatilo chodit jinak než rovně.

P.S. Na nejbližších závodech, kde bude možnost, musím koupit kurvítko, abych mohl varianty měřit přesněji a tím se i dostat k lepším výsledkům...

pátek 5. září 2008

Plány na víkend

Jak už jsem se zmiňoval, tento víkend mě čeká trojkombinace závodů - štafety, sprint, štafety. Opět běžím v druhé slávistické štafetě, která jde ve stejném složení jako na jaře (Vrabec - já - Kolík). Na neděli se ještě bude nominovat podle soboty, ale snad to udržím :)
Jo a zítra nebo pozítří sem dám nějaký ten krátký rozbor nejzajímavějších postupů z Mistrovství Saska, mapy mám už od včerejška oskenované, dnes je dám do nějakého vhodného formátu a zítra k nim dopíšu nějaký ten text (pokud se najde večer čas, což možná nenastane, protože sprint budu dobíhat něco před šestou hodinou)...

úterý 2. září 2008

Začátek podzimní sezóny

O víkendu mě čekají první republikové závody - dvoje štafety a jeden sprint. Naštěstí to nebude daleko od Hradce, takže nebude třeba jet úplně brzo ráno (ačkoliv start sobotních štafet je přirozeně poměrně brzo kvůli odpolednímu sprintu). Terény budou trochu kopcovité, ale nic extrémního. Jsem dost zvědavý, jak se moje současná forma ukáže konkurenceschopnou v Čechách. Po prázdninách se sice úplně běžecky necítím, ale tréninky a závody teď běhám s mnohem větším pocitem vyrovnanosti než tomu bylo na jaře. Tohle léto pro mě bylo zdá se dost přínosné, skoro bych řekl že nejvíc od mého prvního letního zájezdu do Švédska v roce 2005. Štafety ani sprint zrovna o tomhle na 100% vypovídat nebudou, jsou to poměrně specifické disciplíny, ale náznaky se jistě objeví.

neděle 31. srpna 2008

Vítěz JMS na klasické trati!


Ano, zdánlivě nemožné se stalo skutečným, opravdu jsem uspěl a s pohodovým náskokem devíti minut jsem si v naší nadupané tříčlenné kategorii doběhl pro titul. Závod to nebyl úplně bez chyb a běžecky to taky nebylo super, ale na mé soupeře to stačilo. Třeba se mi to za rok podaří zopakovat na JMS, který není zkratkou Juniorského Mistrovství Saska, ale Juniorského Mistrovství Světa :) No dobrá, to by asi musel přijít velký výkonnostní skok, abych se nominoval, ale vůli k tréninku rozhodně mám...

P.S. Nějaký delší článek se tu objeví během několika dní (časem snad i postupy)

pátek 29. srpna 2008

Boj o titul v JMS!

Zítřejší klasický závod mistrovství Saska (MS) bude opravdu boj! Přihlášeni jsme zatím tři, tak doufám, že Vakant nebude zaplněn :), takhle to bude opravdu honička... Své konkurenty vůbec neznám a tudíž nelze ani odhadovat, kdo komu kolik naloží, takže uvidíme zítra. První zprávy o výsledcích se tu objeví v neděli, tak doufám, že neutrhnu ostudu a zítra na JMS nebudu poslední...

P.S. to "J" se do názvu dostalo díky tomu, že běžím H20, tedy juniorskou trať

čtvrtek 28. srpna 2008

Poslední prázdninové závody

O víkendu mě čekají poslední prázdninové závody. Jedu na Saské mistrovství na klasice a ve štafetách. V sobotu mě čeká necelých 9 km dlouhá trať H20 se slušným převýšením okolo 450m, opravdu mistrovská trať, tak uvidíme, jak se předvedu. Na internetu zatím moc informací není (skoro nic), tak se můžu spíš jen dohadovat, jaké to tam bude. V neděli pak běžím MIX štafetu délkově ale shodnou s hlavní mužskou kategorií (asi 6-7 km a 250m převýšení), tak to už snad bude v pohodě.

pondělí 25. srpna 2008

Soustředění s SCM Haná

Jak už jsem psal, od středy do soboty jsem byl s Hanou na soustředění na Čeřínku, kde byly první letošní áčka. Na místo činu jsem se vrátil navečer. Členové SCM měli trénink okruhů, ale my jsme měli pohov, a tak nám nezbylo než čekat na večeři. Nutno poznamenat, že byla až okolo osmé, takže jsem už měl opravdu hlad. Proto mě ta porcička bramborového salátu s řízkem moc neuspokojila. Po večeři pak následovala mapový test, při kterém jsme měli v časovém limitu zakreslit kontroly z rozstříhaných částí mapy. Nejhorší jsem teda těsně nebyl, ale na svoji obhajobu můžu říct, že nám, co jsme to ještě nikdy nedělali, zapomněli trochu dovysvětlit pravidla, takže já jsem tam třeba vůbec nepsal kódy kontrol a písmena, což se také údajně bodovalo... Abych řekl pravdu, tak první den mi připadalo, že jsou tam ti vedoucí opravdu divní :)
Ve čtvrtek dopolko byla kvalifikace klasiky. Hodinu a půl po snídani, ke které byly párky, jsem vyrazil na trať. Nutno říct, že zase ne pořádně rozcvičený, protože trénéři, přestože do nás pořád hustí, ať se protahujeme, nedokáží dát před startem víc než 7 minut času :( No hned na jedničku jsem je všechny v hustém hustníku poslal tam kam slunko nesvítí :D (Tím nemyslím ten tmavě zelený hustník, ve kterém jsem tehdy byl) No ale zpět k mému (tréninkovému) závodu. Udělal jsem, hlavně ze začátku, docela dost chybek (některé kvůli horší mapě) a ke konci mi došly síly, takže výsledek byl nic moc a od nejlepšího jsem dostal asi šest minut (na 7 km). Odpoledne následovalo krátké proběhnutí po mapě bez cest a večer superpíchač - v tomto podání krátké trati po hřišti, kde rozhodovala rychlost běhu i ražení. Já vypadl v souboji do postup do osmifinále, ale v podstatě jen díky tomu, že můj soupeř později orazil startovací krabičku...

Zátiší mé výbavy do lesa (tedy kromě té lahve ionťáku, ta byla až po)

Na pátek byla naplánovaná královská trať - 9km finále klasiky. Tentokrát bylo na rozcvičení a soustředění před startem dost času, a tak jsem na trať vyrazil v trochu lepší náladě. Až na několik drobných chyb a už začínající únavu se mi běželo dobře. O velmi těsné vítězství jsem pak prakticky přišel až na cestě na sběrovku, kde jsem se zasekal v hustníku, který nešel proběhnout a musel se vracet. Nakonec tedy druhé místo o 16 vteřin, ale hlavně dobrý výkon a spokojenost. Odpoledne pak byl trénink azimutů (dostali jsme papír, na kterém byly jen kroužky okolo kontrol a popis o jaký objekt se jedná). Po počátečním váhání jsem se docela rozběhl a šlo mi to.
Soustředění končilo v sobotu štafetami hned následovanými sprintem. Přes noc trochu sprchlo a přes počáteční velmi rychlou pasáž se rozestupy tvořily až na kamenitém hřbetu v závěru. Tam jsem raději pošetřil na rychlosti a dával pozor, abych se nezranil. Probíhal jsem jako třetí, takže to taková hrůza nebyla. Následný sprint (odehrávající se právě na onom hřebenu) už jsem raději jen klusal nebo i šel pěšky, místy to opravdu bylo nebezpečné.
Cesta domů uběhla poměrně rychle, jen byla trochu nepohodlná, protože se špatně spočítal počet lidí na naše auto a jelo nás deset, takže uprostřed jsme seděli čtyři, a když všichni usnuli, tak mi nezbývalo nic jiného než se vyklonit co nejvíc dopředu :)
Celkově bylo soustředko jistě přínos, trochu jsem potrénoval v jiné konkurenci než jsem zvyklý a poznal pár dalších orienťáků...

středa 20. srpna 2008

K Jihlavě na soustředění

Od dnešního dne mě do soboty čeká soustředění s SCM Haná poblíž Jihlavy. Bude se běhat na mapách z prvních letošních áček (Čeřínek) a charakterem terénu to má být příprava na podzimní MČR na klasické trati. Jsem zvědavý jaká tam bude konkurence i stavba tréninků, protože s těmito lidmi jsem ještě vesměs netrénoval.

pondělí 18. srpna 2008

Červencové putování - díl druhý

Cesta po jižních zemích začala 22. srpna jízdou vlakem do Brna, kde byl sraz účastníků zájezdu. Měli jsme trošku problémy s nalezením přesného místa, odkud jsme měli vyrazit - Janáčkova divadla, ale nakonec se nám tam s pomocí podařilo naši výzbroj a výstroj dotáhnout. U divadla zatím čekala asi desítka lidí, ale zavazadel tu bylo jako pro dvojnásobek. Už to předpovídalo, že budeme mít co dělat, aby se do autobusu všechno vecpalo. Nakonec se to přeci jen po cca 40 minutách povedlo, ačkoli jsme museli zarovnat i záchod (a to to byl hodně velký autobus - viz. foto). Cesta proběhla docela v pohodě, trochu nepříjemných bylo 45 minut v sauně na zadních sedadlech, kdy nás prohlíželi rakouští policisté a byla vypnutá klimatizace. Už aby se začal rozšiřovat Temelín!

Náš autobus

Do Ajdovčiny, městečka ve Slovinsku, kde jsme spali v tělocvičně, jsme dorazili tuším až před desátou večer. Naštěstí tu bylo dost místa, závody začínaly až druhý den, a tak tu ještě spousta lidí nebyla. První etapou známého OO.cupu (Orienteering Online Cupu) byla zkrácená trať v terénech rozkládajících se o 1000m výše než jsme spali. Bohužel neměl letošní OO.cup ani jednu etapu v otevřeném terénu, a tak se vše běhalo v druhém obvyklém slovinském terénu - lesích s velkým množstvím detailů (kameny i vrstevnicové útvary). Tomu odpovídalo měřítko mapy (dvakrát 1:7500 a 1:10000 a jednou 1:5000). A bohužel ale i moje výkony, protože tohle je přesně terén, ve kterém mi to moc nejde (snad kvůli obrovskému množství detailů na malém kousku mapy). Nejvíc se mi tak povedla třetí etapa - sprint na měřítku 1:5000. Na prvních dvou etapách (již zmíněná zkrácená a jedna klasika) se mi vždycky podařilo vytvořit nějakou chybu, když jsem nezvládl pořádně přečíst mapu. V posledních dvou etapách jsem pro změnu dělal začátečnické chyby jako odbočení po špatné cestě nebo nepozornost na postupu.

Část náhorní plošiny nad Ajdovčinou

Krom pěti etap závodů jsme vždy měli odpoledne nějaký program. Po první etapě trénink na malé otevřené náhorní plošině kousek od naší tělocvičny v Ajdovčině, v úterý jsme jeli k moři (na ten kousek, co patří Slovincům) - to mě ale moc neoslovilo, moc lidí, vedro a slaná voda :) - prostě moře. Po třetí etapě jsme měli trénink vedený z velké části místním pralesem (tam to bylo moc pěkné) a po čtvrté části závodů jsme vyrazili do jeskyních v Postojné (tam mě to taky trošku zklamalo, ale přesto to stálo za to). Po páté už jsme pak rovnou přejížděli do Itálie. No a jak jsem celkově dopadl? Skončil jsem někde v polovině, ale docela spokojený, že moje výkony tady měly alespoň trochu stoupající tendenci. Byla to super zkušenost, v krasových terénem (závrty) moc často neběhám. A v Ajdovčině měli super dobrou a velkou zmrzlinu :D

Jedno ze sedel, které jsme při cestě na tréninky v Itálii přejížděli (necelé 2000 m. n. m.)

Náš cíl v Itálii naštěstí ležel poměrně na severu (v jižní části Dolomit), a tak cesta nebyla moc dlouhá. Bydleli jsme asi jen 700 m nad mořem, takže jsme při cestě tam nemuseli ani vyjíždět moc vysoko. V následujích dnech nás čekala každý den vždy dvojice tréninků poblíž prostorů příštího juniorského mistrovství. Hned první trénink byl překvapením, přehoupli jsme se přes sedlo ve dvou tisících, všude kolem prudké svahy, a půl hodiny jeli dolů. Nikdo tak nečekal, že poběžíme skoro na úplné rovině, navíc v bažinách. Skoro Švédsko. Ostatní tréninky už ale byly odlišné, většinou to probíhalo tak, že jsme autobusem vyjeli šílenými serpentýnami (kde se náš autobus sotva vešel a někdy ani to ne :) ) na náhorní plošinu/sedlo, kde se prudké svahy lehce zmírnily, že se v nich dalo aspoň trochu běhat. V horším případě jsme si museli ještě kousek dojít.
Mezi tréninky byla i trojice sprintů v italských městečkách. To byla krása! Křivolaké a úzké uličky. Spousta náměstíček. Nutnost číst mapu hodně detailně ve velké rychlosti. Tohle se mi prostě u sprintů líbí. Všechny tři tratě se počítaly do série Euro cup, kde první tři získali prémie v eurech. Já nakonec doběhl sedmý, byť jsem měl naději i na páté místo, ale tu jsem hloupou chybou v posledním sprintu s handicapovým startem ztratil.

Typické italské městečko v Dolomitech

V jediný volný den, kdy nebyl trénink, jsme vyrazili do hor. Vyjeli jsme 1000m lanovkou na náhorní plošinu (2700m horní stanice lanovky), po které jsme vyrazili k ledovci. Představoval jsem si něco podobného tomu, co jsem viděl v Norsku, ale byl jsem zklamaný, místní ledovec byl už hodně malý a skoro celý pokrytý nánosy kamení a písku. Snad kvůli tomu, že se po něm dalo jít, snad protože jsme nechtěně sešli z cesty, jsme se po něm vydali kolmo vzhrůru k vrcholku, který se nad ním tyčil. Tam se nějakým borcům podařilo pustit dolů několik kamenů a už jsme měli první oběť. Naneštěstí to byl zásah do hlavy, naštěstí to relativně dobře dopadlo - pár stehů, kvůli kterým přišel Evák o pár vlasů, ale snad žádné další následky. Pak následoval sestup cca 1400 výškových metrů k místu, kde nás měl nabrat bus. Ke konci už teda pěkně bolela kolena :)

Jeden z pohledů přes náhorní plošinu (výška okolo 2800 m. n. m.)

Cesta domů uběhla až nečekaně rychle, před osmou večer 3. srpna už jsme byli v Brně. Ačkoli jsme dorazili o trochu dřív než jsem původně předpokládal, byl jsem hodně rád, že mám v Brně domluvené přespání. No kdybych neměl, nejenže bych dorazil domů pěkně pozdě v noci (pokud bych neusnul ve vlaku), ale přišel bych o super výlet na brněnské přístaviště, kde jsem viděl už krásně zelenou přehradu (ale údajně ještě dost čistou :D ), místní golfové hřístě a flotilu parníků... No a taky by se mi nedostalo poučení o tom, že hopík je hopskulka apod. A samozřejmě nesmím zapomenout na útěk před potenciálním úchylem :) Prostě to bylo super!
Druhý den jsem okolo poledne dorazil do Hradce, sice dost unavený, ale se skvělými zážitky a cennými zkušenostmi...

neděle 17. srpna 2008

Červencové putování - díl první

Letošní červenec byl, ostatně jako každoročně, naplněn cestováním jak po Čechách, tak Evropě. Naprostá většina se samozřejmě týkala orientačního běhu :)
Vlastně ještě v červnu jsem odjel na chatu do podhůří Železných hor (kousek od Chrudimi). Jelikož právě skončila sezóna, měl jsem před sebou skoro týden odpočinku téměř bez běhání. No a jelikož jsem pekelně líný, tak jsem většinu těch dní proležel :) Ale abych nelhal, asi třikrát jsem si byl krátce zaběhat a jezdil jsem i na kole (třeba jsem se byl podívat na cca 200-300m široký polom táhnoucí se několik kilometrů Železnými horami po červnové vichřici - a jako naschvál přes moji nejoblíbenější cestu na běhání).

Rybník na Zvůli u kterého byl kemp na České Kanadě

Dny odpočinku ale neměly trvat navždycky (bohužel) a od 3.7. do 6.7. mě čekaly první vícedenní závody - Česká Kanada. Ve středu, kdy jsme odjížděli, jsem už pekelně litoval, že jsem se vůbec někam přihlašoval. Ostatně jako vždycky, když se někam jede... No, nakonec to samozřejmě stálo za to, stejně jako loňské pětidenní. První etapa byla trochu krušnější, pravda, ale nakonec jsem to zvládl a v H21A jsem si doběhl pro čtvrté místo. Jako obvykle se můj nejlepší výkon odehrál ve čtvrté, handicapové etapě, kde jsem stáhl jedno místo a skoro celý závod běžel docela slušným tempem. Příští rok už na mě asi bude čekat elita. Nejen závoděním je ale živ člověk, takže jsem si užil i nějaký ten výlet na kole po okolí a další věci :) Jediné co mi celou dobu kalilo radost byla (snad) na chatě zapomenutá peněženka se všemi doklady. Naštěstí se žádný zátah policie na závodníky nekonal, takže jsem občanku nepotřeboval.

Cíl jednoho z výletů

Po závodech jsme z jihu Čech zamířili zase na chatu, kde už jsem ale pobyl jen pár dní (tentokrát už víc naplněných tréninkem), načež jsem odjel na jeden den domů, abych mohl v sobotu 12. vyrazit do Olomouce pořádat mistrovství světa v orientačním běhu. Ano, i tuhle sobotu jsem litoval, že jsem se zas někam přihlásil (neustále balení, vybalování a i nějaké to přebalování :) mě začalo dost vadit), už cestou jsem si ale řekl, že to zas tak hrozné nebude. Samozřejmě, že zase nebylo :D Sice jsme se asi dvakrát stěhovali kvůli spaní, ale přežít se to dalo. Vždyť přeci stačilo jen naházet věci do tašky :)
A jak to naše pořádání probíhalo? Počet lidí, dobrovolníků pořadatelů, byl dle očekávání pěkně naddimenzovaný, takže to místy připomínalo pořádání našeho oddílu :) Ale ne, my když pořádáme, tak tam lidi mají aspoň co dělat, třebaže jsou to jen drobnosti. A hlavně, vedou to lidí, kteří vědí, co se má dělat. Na mistrovství to vypadalo tak, že makala tak pětina lidí, zatímco ostatní se na ně koukali, protože se nevědělo, co a jak. Místo toho, aby se tak arény na jednotlivé závody (celkem bylo asi pět různých shromaždišť) postavily za pár hodin, někdy se stavěly třeba celý den. No ale většinou se všechno v pohodě stihlo a navenek vypadalo velmi dobře, což je důležitější (ono řídit 300 pořadatelů určitě není nejjednodušší a z českých orienťáků s tím nikdo zkušenosti nemá).

A takhle jsme se tam obvykle váleli :D
(ne, to je jen vtip, tohle je fotka z technického modelu, kde nebylo opravdu nic na práci)

Já jsem byl přidělen do sekce cíl, kde jsem měl na starost s Lukášem (Chmelařem) a Heppym (Davidem Hepnerem) zákres map. Našim hlavním úkolem bylo po doběhu strčit závodníkům do ruky čistou mapu a fix a nechat je zakreslit jejich postupy. Hlavně při kvalifikacích to byl docela záhul, muži i ženy měli tři různé trati, a tak se jim mapa musela dát podle čísla. Když pak přiběhlo třeba deset lidí v půl minutě, tak to bylo na roztrhání těla. V té chvíli často ani nebylo místo k posazení u zakreslovacích stolků nebo v horším případ fix. S fixy to vůbec byla sranda, hlavně ze začátku nám je závodníci pořád odnášeli a my jich měli kritický nedostatek. Nakonec se sháněly, kde se dalo - po celém Olomouci, Prostějově či Šumperku. Kde se na ně narazilo, tam se braly všechny, které byly na skladě :)

Část doběhového koridoru při finále sprintu

No ale naštěstí kvalifikace rychle uplynuly a během finálí bylo u zakreslování map práce tak pro jednoho. V té chvíli jsem se většinou ulil a šel se dívat na doběh a velkou obrazovku, kam se přenášely záběry z lesa i cíle. Musím uznat, že i divácký zážitek jsem měl dobrý. Nejlepší ale přišlo den před kvalifikací klasiky, kdy se mě přes Heppyho podařilo dostat k funkci předběžce MS. Bylo málo lidí, a tak jsem té příležitosti rád využil. Celkově jsem si oběhl v podstatě čtyři tratě - kvalifikaci klasiky žen (tam bych byl v rozběhu asi šestý, nutno ale říct, že to byl běh bez rozcvičení a hodinu po snídani, takže na normálním závodě bych určitě dopadl líp :) ), kvalifikaci middlu mužů (to se mi dost nepovedlo), finále middlu mužů (to jsem testoval sledovací GPS systém Trac-Trac, který potom při přenosu ukazoval polohu závodníka na mapě) a mužské štafety (tak ty byly asi půl hodiny po snídani a to už se mi opravdu neběželo dobře).

Cíl v průběhu závodu štafet

Stejně jako na Kanadě jsem i tady poznal spoustu nových lidí a našel se i čas na nějakou tu zábavu :), proto mě bylo líto, když těch devět dní uteklo a mě zas čekala další cesta domů (opět na jeden den). Čekala mě totiž další, třetí a poslední z větších prázdninových akcí - orienťácký zájezd do Slovinska a Itálie...

sobota 16. srpna 2008

To jsem si zas jednou dal!

O tom, že se teď o prázdninách dostávám do super běžecké pohody, jsem se tu snad ještě nezmiňoval, ale je tomu tak. Na březnový stav to stále ještě nemá, ale je to o 200% lepší než o prvních letošních áčkách. O to víc mě naštvalo, když jsem teď ještě tři dny po tréninku na dráze cítil úpony achillovky na lýtku. Trošku moc jsem se totiž nechal natlačit do běhání přes špičku, které jsem dosud netrénoval a které je významně rychlejší na povrchu silničního typu. Zároveň se částečně namáhají i jiné svaly než u mého oblíbeného běhu přes patu (výhodnějšího zase v terénu). Zřejmě právě to úponům, které jsou více napínány, moc nesedlo...
No, ale naštěstí to není nic vážného :) Běhat jsem mohl, jen jsem byl nucen vypustit cokoliv ve vyšší rychlostí a místo toho jsem si dal nějaké delší laufy zpola terénem, zpola po cestě.
P.S. Článek o červenci je hotový, ještě si ho ale musím přečíst a opravit, takže zítra :D